Asie Thajsko

Mega Bangkok

Co tak slýchám kolem sebe, tak Bangkok se dá buď milovat nebo nenávidět. A i já jsem mu prvních pár dní nějak nemohla přijít na chuť. Přijela jsem totiž vyzenovaná z Kambodže do ohromné metropole s 12 miliony obyvatel. V Bangkoku je několik čtvrtí a každá nabízí tolik atraktivit! Na jednu stranu je to fajn, protože tu každý najde to, co ho zajímá, na druhou stranu tu může být těžké se zorientovat. Už jen vybrat místo, kde budu nocovat, bylo komplikované. Ale osvědčil se tip od Lea, milovníka Bangkoku, najít si ubytování blízko Democracy Monument. Jste tu blízko hlavních památek a zároveň i MHD.

Ve městě jsem byla 3 dny sama a skoro 2 dny se Zuzkou, co za mnou přijela na 3 týdny. A ani těchto několik dní nestačilo na to, abych mohla říci, že Bangkok znám. Neviděla jsem pořádný plovoucí trh nebo red light district. Nakonec mě to nejvíce bavilo v China Town a pak taky jízdy loděmi v rámci MHD, což je levné a zároveň i docela adrenalin.

Tento článek je takový fotosouhrn mých zážitků z hlavního města Thajska a rozdělila jsem jej do čtvrtí, které jsem tu navštívila.

Kolem Democracy Monument

Památník Demokracie

Památník leží na bulváru Ratchadamnoen a připomíná revoluci roku 1932, která vedla k přerodu země z absolutní na konstituční monarchii. Bulvár měl symbolizovat francouzský Champs-Élysées a památník Vítězný oblouk a je pravda, že jsem se tu cítila spíše jako někde v západní metropoli. 

A takhle to vypadá, když právě projíždí král nebo někdo z čelních představitelů státu kolem. Pro všechny přihlížející se tu zastaví život. Policie stojí podél silnice a instruuje ostatní, že se musejí zastavit, postavit a vyčkat, až delegace projede. Kromě toho se ještě jednou ráno a večer na veřejných místech hraje hymna a to pak vypadá stejně, musíte se postavit a vyčkat, po doznění může život pokračovat dál. Monarchie hraje v thajské společnosti klíčovou roli, fotografie krále vidíte všude po zemi, a zákon káže, že kdokoliv, kdo pomluví, urazí nebo ohrozí krále, královnu apod. bude odsouzen k 15 letům vězení.

Loha Prasat

Hned pár kroků od památníku stojí na stejném bulváru Loha Prasat. Tento chrám, kterému se také říká kovový hrad, není tolik navštěvovaný, ale pro mě měl moc příjemnou atmosféru, dá se tu totiž moc hezky meditovat. Je funkční, takže tu potkáte hromadu mnichů. Hned u něj najdete zajímavý trh, prodávají se tu totiž jen amulety. V areálu stojí i bílý Wat Ratchanaddaram, kde je zlatá socha Budhy a nádherně vyřezávané dveře.

Chrám byl postaven v roce 1846 a inspirací pro něj byly podobné svatostánky na Srí Lance a Indii. Celkem jej tvoří 37 kovových věžiček připomínajících 37 ctností k osvícení. Chrám jednu dobu chátral, ale naštěstí je dnes ve skvělé formě.

Wat Saket

Chrám Wat Saket neboli Zlatou Horu navštívíte po zdolání 344 schodů a tohle úsilí doporučuji vynaložit. Stojí totiž na umělém kopci a jediné vyvýšenině ve městě. Odměnou vám bude pohled na to, jak je Bangkok rozlehlý a rozmanitý. Ale chrám má bohužel i neveselou historii, fungoval totiž jako hřbitov pro asi 60 tisíc obětí moru.

Khao San Road

A to je ona, slavná Khao San Road, ulice, co zná každý batůžkář a jistě i ten, co viděl film Pláž. Bývalo to místo trhu s rýží, ale dnes je to turistické ghetto. Najdete tu levné hotely, cestovky, stánky s napodobeninami značkových oblečení, masáže, pojízdné stánky s nejpopulárnějšími thajskými jídly, bary atd. Mně to stačilo vidět jednou, chyběla mi tu jakákoliv atmosféra. To už se mi více líbilo na ulici Rambuttri, která vede paralelně s Khao San Road. Prý zobrazuje původní Bangkok před tím, než se tu začaly stavět mrakodrapy.

Úchylná pekárna

Takto jsem nazvala podnik, kolem kterého jsem denně chodila. Když přijela Zuzka, odvážily jsme se tam i zajít. Jmenuje se Mont Nomsod a nomsod znamená čerstvé mléko, takže je to vlastně něco jako mléčný bar. A prodává se tu opravdu tradiční dobrota, protože tento podnik byl založen už roku 1964. Specialita podniku je dost jednoduchá, dáte si tu totiž plátek bílého chleba s nějakou sladkou kejdou. Nejpopulárnější je prý kombinace máslo a cukr a máslo a kondenzovaný cukr, ale my jsme byly odvážnější a šly jsme i do příchutě kokos s pandánem.

Loďkou mezi mrakodrapy

Na jednom konci bulváru Ratchadamnoen jsem natrefila na přístaviště vodní MHD. Každých pár minut odsud jede loďka na východ do moderních čtvrtí a za pár bathů a tedy i Kč se i turisté mohou svézt pár kilometrů do čtvrti Siam a dále. Nejlepší tu ale je, že po cestě vidíte, jak lidé žijí v dřevěných domcích hned u kanálu, což kontrastuje s moderními budovami, co se postupně na trase loďky objevují.

Jim Thompson House

Mojí první zastávkou tu byla čtvrť Siam, kde se nachází i jedna z nejnavštěvovanějších atraktivit Bangkoku, Jim Thompson House. Zajímavé je nejen to, že byl postaven jako tradiční thajský dům, ale i příběh samotného majitele. Jim Thompson byl americký architekt a podnikatel, který pomohl obnovit tradici thajského hedvábí a zachránil jej před vyhynutím. Měl rád umění, kterého je dům plný. Konec života Jima není příliš šťastný, ale to se dozvíte na místě.

Když jsem místo navštívila, konala se tu výstava o indonéské batice jako jednom z kulturních symbolů země. Dozvěděla jsem se, že je zapsaná na seznam nehmotného dědictví UNESCO nebo to, jak Nelson Mandela pomohl tento fenomén zviditelnit po světě.

Siam

Pár kroků od muzea a stanice lodi se ocitnete jako v úplně jiném světě plném vysokých skleněných budov a obchodních center. Musela jsem uznat, že obchodní domy jsou bangkokskou kapitolou samou pro sebe. Nejen, že tu jsou jiné obchody jak v Evropě, ale taky jsou tu výborné food courty, kde připravují jídlo přímo před vámi. Strávit více než hodinu v obchoďáku v ČR mě děsí, ale ty bangkokské mě bavily.

China Town

Když jsem poprvé slyšela o Čínské čtvrti, měla jsem představu, že se jedná o pár malých uliček. Pak jsem ale zírala na široký bulvár plný nápisů v čínštině, chrámy a živoucí ulice s trhy kolem. Strávila jsem tu půlden a konečně jsem tu narazila na pořádnou atmosféru v Bangkoku. Čtvrť je jednou z nejstarších v Bangkoku a jednou z nejautentičtějších a největších čínských čtvrtí na světě. Byla založena už v roce 1782, i když tenkrát byla umístěna trochu jinde.

Náhodou jsem tu hned ze začátku zabloudila do jedné části blízko řeky, která vypadala jako vrakoviště.

Yaowarat Road

Pak už jsem to ale směřovala k bráně, která symbolizuje vstup do čtvrti, ačkoliv byla vybudována celkem nedávno v roce 1999. Na fotce je vidět i chrám Wat Traimit, ve kterém je největší zlatý sedící Budha na světě.

A to už je on, bulvár Yaowarat Road, plný obchodů, čínských lékáren a zlatnictví.

 

Chrámy

Ve čtvrti lze navštívit i několik chrámů. Wat Mangkol Kamalawat je nejvýznamnější čínský budhistický chrám ve městě a odpovídá tomu i množství lidí, které jsem tu potkala. V chrámech vidíte vždy několik rituálů, které tu věřící provádějí. Ať už se jedná o obětiny ve formě květin, peněz nebo psaní přání.

Chrám Wat Chakawat Ratchawat na první pohled vypadá celkem běžně, ale v areálu se tu nachází rybníček, ve kterém žijí tři ohromní krokodýli.

Trhy tu najdete v těch nejužších uličkách jako např. Sampeang Lane a prodávají tu snad úplně vše. Asijci se obecně rádi mačkají, takže jim úzké uličky nevadí, ale na mě to tu bylo moc, takže jsem nakoukla a rychle zpět někam, kde se dá lépe dýchat.

Staré město Rattanakosin

Na sever od Čínské čtvrti a kolem řeky Chao Phraya se rozprostírá území, kde se nacházejí ty nejvýznamnější památky města. My jsme nejdříve chtěly navštívit královský palác, ale jelikož jsme s sebou neměly pasy, pro návštěvu nezbytné, začaly jsme chrámy.

Wat Pho

Neboli chrám ležícího Budhy je jedním z nejstarších ve městě a byl založen ještě před tím, než byl Bangkok ustanoven hlavním městem. Největší atraktivitou je tu 46 metrů dlouhá socha ležícího Budhy a zajímavé je i to, že místo je kolébkou tradičních thajských masáží. Stále tu sídlí škola tradiční thajské medicíny.

Wat Arun

Co by kamenem dohodil odsud je možné přejet pár minut lodí na druhý břeh řeky přímo k dalšímu krásnému chrámu s názvem Wat Arun (nebo Chrám úsvitu). Odlišuje se od ostatních chrámů a to především díky vysoké stupě, která je dekorována barevným čínským porcelánem a sklíčky.

Jak nám bylo doporučeno, druhý den hned ráno jsme vyšly navštívit Královský palác.

Cestou jsme ale natrefily ještě na Bangkok netypickou uličku Phraeng Nara s nízkými dřevěnými domky s hezkými dekoracemi. Jak jsem posléze zjistila, čtvrť je jednou z historicky nejzachovalejších, byla vybudována za krále jménem Rama 5 (přelom 19. a 20. stol.ú, který měl rád evropskou neoklasickou architekturu. Najdete tu obchůdky nebo i jedny z nejlepších restaurací v Bangkoku.

Pak už jsme zaplatily 500 THB (cca asi 350 Kč) a vyrazily mezi dav turistů. Palác je přenádherný, je tu několik krásných staveb, úžasných dekorací a třeba i model Angkor Watu nebo chrám se sochou smaragdového Budhy ze 14. století., nicméně je tu tolik lidí, že já jsem si návštěvu moc neužila. Není divu, je to nejvýznamnější památka města, co se datuje do roku 1782 a od té doby slouží jako sídlo krále, vlády a soudu. Přesto si myslím, že by tu nějak množství turistů měli limitovat.

Mě tu zaujala budova se sály, které jsou využívané na recepce a zvláštní příležitosti, mísí se tu totiž asijská a evropská architektura.

A tady konečně i moje oblíbená modernější architektura kousek od paláce, Royal Hotel.

Navigace při cestě zpátky nás vedla kolem jednoho z bangkokských vodních kanálů a díky ní jsme se ocitly v úplně jiném světě. Akorát se tu konal ryzí blešák a natrefily jsme i na několik spících bezdomovců a evidentně ne příliš bohaté sousedství.

Královský palác a zapadlá a zašlá čtvrť v jeden den, jak příhodný závěr pro návštěvu tohoto rozmanitého města a zároveň regionálního centra Jihovýchodní Asie!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *