arkady
Evropa Itálie

Rozmanitý víkend v učené, výživné, nádherné Bologni

 

bologna

Můj třetí a zatím poslední dobrovolnický workcamp se odehrával v italském městě Ferrara. Po cestě tam jsem se zastavila v Bologni, o které jsem slyšela v hodinách dějepisu, tušila jsem něco o staré univerzitě a samozřejmě jsem znala boloňskou omáčku. Přijela jsem sem brzy ráno, přespala a už druhý den odpoledne vyrazila do Ferrary. První den jsem strávila v historickém centru, druhý jsem pak objevovala industriální památky a univerzitní čtvrť.

Měla jsem tedy docela dost času na poznávání města a ukázalo se jako plné velmi zajímavé historie, zároveň mě okouzlilo spojení staré architektury a moderní atmosféry, a musela jsem uznat, že není divu, proč se městu říká Bologna la Dotta (učená) a Bologna la Grassa (výživná nebo tlustá), tedy že je to město univerzitní a zároveň gastronomické centrum Itálie. Bolognaa leží v regionu Emilia Romagna, který je turisty méně navštěvovaný než sousední Toskánsko nebo Lombardie, proto jsem se tu necítila jako v nějakém turistickém skanzenu, ale jako ve městě, které tepe životem.

Můj hostel We_Bologna se nacházel blízko vlakového nádraží, ale trochu dál od centra, přibližně 20 minut pěšky. Po check-inu jsem hned vyrazila do města a jako první mě zaujal moderní památník z roku 2016 věnovaný židovským obětem holokaustu (Memoriale della Shoah). Postupně koroduje, a tak se do něj mají vpisovat stopy času a ukazovat tak, že za vším se skrývá určitá historie. Pak už jsem směřovala na majestátní třídu plnou obchodů Via dell´Independenza vedoucí do centra a následně doprava do ulice Via Ugo Bassi, kde stojí tržnice Mercato delle Erbe, a hlavně jsem si už chtěla dát typickou italskou snídani, kávu a croissant „na stojáka“. Ve stejné ulici je také stará Fontana Vecchia z 16. století.

fontana
Fontana Vecchia

Odsud je to už kousek k Fontana Nettuno, jednomu ze symbolů města. Fontána pochází také z 16. století a měla symbolizovat sílu papeže, tedy jak papež vládne světu, tak Neptun mořím. Zároveň upomíná na to, jak byla voda důležitá pro rozvoj města. Hned u ní stojí Salaborsa, bývalé ekonomické centrum, kde dnes sídlí veřejná knihovna. Tato budova byla pro mě prvním překvapením v Bologni. Má krásné světlé atrium a zároveň i skleněnou podlahu, pod kterou se ukrývají zbytky původního románského města, na které se lze jít také do podzemí podívat. Na venkovní zdi budovy mě zaujala nástěnka s fotografiemi. Jak jsem se následně dozvěděla, jedná se o památník odporu v 2. sv. válce. Bologna byla totiž centrem partyzánského hnutí v letech 1943-45, do kterého se zapojilo přes 14 tisíc obyvatel města.

sala
Salaborsa je dnes knihovnou
sala
Fotky partizánů zabitých za 2. sv. války

Piazza Maggiore

Pak už mé kroky vedly na hlavní náměstí Piazza Maggiore, výkladní skříni středověkého města. Stojí tu totiž Basilica di San Petronio věnovaná patronu města se zajímavou nedokončenou fasádou. Kromě této církevní stavby, jedné z největších v Itálii,  na náměstí najdete i radnici v Palazzo D´Accursio, kde mě čekalo další překvapení. Nejdříve jsem vešla na dvůr a pak po schodišti do dalších pater. Jak jsem zjistila, není to jen obyčejná radnice, ale palác je plný uměleckých sbírek a nádherných místností se sochami a freskami, které jsou volně přístupné. Namířila jsem si to do jedné místnosti, ale zastavila mě ochranka s tím, že pokud se tam chci podívat, musím jim dát občanku a zapíšou si mé detaily. Proč, jsem se dozvěděla až vzápětí. V této historické místnosti se totiž právě konalo zasedání zastupitelstva města, které jsem na chvilku sledovala. Tyto neočekávané momenty mě na cestování baví nejvíce, mohu si naplánovat, kde budu spát a jíst, ale to, že se zúčastním setkání boloňského zastupitelstva, jsem tedy nečekala. Další milý zážitek mě potkal ve výtahu, kde jsem si popovídala se starší Italkou, ona mluvila italsky a já česky, ale nějak jsme se prostě dorozuměly.

basilika
Basilica di San Petronio
radnice
Je to schodiště, není to schodiště?
radnice
Jeden ze sálů s freskami v radnici

Nejstarší universita v Evropě

Z náměstí vede kolem basiliky ulice Via del Archiginnasio, která mě dovedla k paláci se stejným názvem, kde po několik století sídlilo vedení tamější university. Boloňská univerzita byla založena v roce 1088 a jedná se tak o nejstarší evropskou univerzitu a zároveň nejstarší fungující univerzitu na světě. S prohlídkou doporučuji neotálet, krásný je dvůr, ale vyplatí se i zaplatit vstupné a navštívit sál Salla dello Stabar Mater a fascinující dřevěnou místnost Teatro Anatomico, kde se konaly lekce anatomie. Chodby paláce stojí také za pozornost, jsou totiž bohatě dekorované erby studentů.

uni

Bologna jako na dlani 

Z university jsem pokračovala dál a doleva ulicí Via Luigi Farini s podloubím na romantické náměstí Minghetti, které bývalo srdcem středověké Bologni, a k dalším dominantám města, věžím Asinelli a Garisenda. Úžasný pohled na město se odkryje po zdolání 498 schodů věže Assineli a tam mi došlo, proč se také Bologni řiká červené město. Zároveň jsem přemýšlela, jak muselo vypadat město z výšky ke konci 12. století, kdy tady takových věží bylo přes sto.

veze

Piazza Santo Stefano

Od věží mě dovedla ulice Strada Maggiore a pasáž Corte Isolani k pěknému náměstí Piazza Santo Stefano, které se tak jmenuje podle komplexu cenných církevních budov z různých epoch, jenž byl založen už v 5. století. Zdání klame, vypadá to, že je zde jen jeden kostelík, ale jsou tam vlastně čtyři z původních sedmi a určitě stojí za to je prozkoumat. Na náměstíčku se mi moc líbilo, a tak jsem si tu po prohlídce kostelíků v jedné v kavárně dala kávu a pozorovala život kolem.

stefano

Toulky městem a pod arkádami 

Následně jsem se už jen nechala vést svými kroky a obdivovala jsem především různorodé paláce a podloubí, tak charakteristické pro město, procházela jsem se uličkami, nakukovala do obchodů.

arkad

arkad

arkady

obchod

Večeře na mě čekala jak jinak než v gastronomické čtvrti Quadrilaterio v malé tržnici Mercato di Mezzo. Tady v okolí by dalo toulat hodiny a obdivovat obchůdky plné italských dobrot nebo stánky s mnoha druhy ovoce a zeleniny. Pro region Emilia Romagna jsou typické produkty jako parmazán, prosciutto, balsamico ocet, čokoláda, víno a domácí těstoviny, prostě samé dobroty. Skvělý obchod s lokálními surovinami je např. ten firmy Paolo Atti & Figli, která má historii starší jak sto třicet let.

jidlo
Výkladní skříň tradičního obchodu Paolo Atti & Figli

obchod

gastro

V Bologni je celkem přes 60 km hlavně krytých vodních kanálů, které už od 12. století představovaly užitečný hydraulický systém. Odkrytý kanál Molline je pak možné vidět v ulicích Via Oberdan, Malcontenti a Piella. Moje poslední zastávka dne byla v zahradách Montagnola, vybudovaných z vůle Napoleona ve francouzském stylu.

kanal

Bologna více tváří

Na druhý den jsem měla připravenou prohlídku trochu jiné stránky Bologni, a to industriální, moderní a univerzitní. Začala jsem tedy u brány Porta Lame, pomyslného vstupu do oblasti Manifattura delle Arti ležící severozápadně od centra. Býval zde přístav a i díky kanálům také obchodní a výrobní srdce města. Dnes je čtvrť zrevitalizovaná do podoby uměleckého a kulturního centra města, a tak tu sídlí několik muzeí a kulturních institucí.

V ulici Via Don Minzoni jsem se šla podívat na budovu Salara, kde se uchovávala sůl, dnes poslední dochovanou budovu městského přístavu, fungujícího od 1548 do 1934. Pak jsem pokračovala přes pěkný park do ulice Via Riva di Reno, kde stojí Manifattura Tabacchi na místě bývalého kláštera. A i tady hrála roli voda, protože poháněla stroj, co sekal listy tabáku. Dnes má ale úplně jiné využití, sídlí tu totiž filmový archiv. Via della Lame mě provedla až ke kostelu San Francesco, odkud jsem se prošla třídou Via G. Marconi. Ta mě zaujala hlavně z architektonického hlediska, protože ve druhé polovině třicátých let si ji vzala do parády fašistická administrativa a udělala z ní soudobou třídu. Není proto divu, že některé budovy tu působí dost monumentálně.

fattoria

obchod

obchod

Odsud už jsem to směřovala zpět přes Via Independenza do univerzitní čtvrti. Tady má město zase úplně jinou atmosféru, jsou tu jak krásné budovy, tak univerzitní muzea a studentské bary a kavárny. Byl ale krásný sluneční den, takže se mi nikam nechtělo zacházet, za to jsem se šla podívat do botanické zahrady ve Via Irnerio.

arkady
Arkády směrem k univerzitní čtvrti
arkady
A další arkády
botanik
Botanická zahrada

Už mi nezbývalo moc času, ale byl by hřích nechat si ujít i pořádný gastro zážitek v Bologni, takže jsem to ještě vzala přes bývalé židovské ghetto do nedaleké restaurace Ca‘ Pelletti, co mě zaujala na první pohled. Těstoviny se sezónní čekankou a sklenka červeného víno v malebné restauraci s výhledem na ulici byly perfektním zakončením bohatě stráveného času v tomto skvělém městě.

obed

Pak už jsem jen nasedla na vlak a vyrazila do Ferrary, stejně jako před každým workcampem pěkně nérvózní a s otázkami v hlavě. Budou ostatní dobrovolníci fajn, budeme spolu dobře vycházet a fungovat jako tým? Následné dny se nakonec ukázaly jako úžasně strávené, v krásném místě a s nádhernými lidmi, se kterými jsme stále přáteli. O tom ale zase příště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *