Asie Malajsie

Divočina v Malajsii: Langkawi, Cameron Highlands, Taman Negara

V Malajsii jsem svoje zážitky kombinovala a poznávala jak města, tak přírodu. Obojí mě tu bavilo a zážitky jsem střídala a dávkovala si je tak, abych se nikdy nenudila.

Langkawi

Mojí první malajsijskou zastávkou byl ostrov Langkawi, který leží jen asi hodinu a půl lodí od thajského Ko Lipe, takže jsem hranice států překročila po vodě. Jezdí se sem za levnými nákupy, protože je to duty-free zóna nebo jen tak relaxovat u moře, ale nebudou se tu nudit ani ti, co mají opalovačky už plné zuby. Já jsem tady dva dny jen drandila po ostrově na skútru a nasávala atmosféru nové země.

Historie ostrova je velmi zajímavá, byl na několik generací proklet, sídlili tu piráti, čelil útokům ze Siamu. Dnes je jedním z hlavních turistických míst Malajsie a odpovídá tomu i aktuální čilý stavební ruch.

Langkawi SkyCab a SkyBridge

Jednou z největších atrakcí je tu lanovka a visutý most v horách, kam jsem se vydala ještě s Kanaďankou Marií vyzkoušet, jak je na tom můj strach z výšek. Lanovka SkyCab měří 2,2 km a je jednou z nejstrmějších na světě. Z horní stanice máte nádherný výhled na zalesněné kopce, most a moře.

Pěšky z horní stanice lanovky se pak dostanete k 125 metrů dlouhému visutému mostu SkyBridge, který leží ve výšce 600 m n. m.

Nebojim!

Seven Wells (Telega Tujuh) vodopád

Hned nedaleko od lanovky se nachází i nejnavštěvovanější vodopád na ostrově. Cesta od parkoviště se na jednom místě rozdvojuje, doleva vede k vodopádu, ale my si to nasměrovaly nejdříve doprava do místa, kde voda vytvořila přírodní bazénky a dokonce na jednom místě i skluzavku. Takže hurá do vody a na tobogán!

Pak jsme samozřejmě chtěly vidět i vodopád, ale jak se mi s věkem zmírňuje strach z výšek, tak naopak u mě vzniká strach z opic. Takže jakmile jsem zpozorovala podél cesty pár agresivních tvorečků, zkameněly mi nohy a já prostě dál nemohla 😀

Pláže

Jedny z nejhezčích pláží v Malajsii najdete na Langkawi. Většina turistické infrastruktury se nalézá podél pláže Pantai Cenang, která je fajn. Pokud jich chcete ale objevit více, není nic jednoduššího než nasednout na skútr a vyjet na výlet.

Pantai Cenang je samozřejmě dobrá nejen proto, že v nedalekém městečku najdete levný alkohol v duty-free obchodech. Černá plechovka Guinness pěkně kontrastuje s bílou barvou písku, ne?

Tanjung Rhu na severu je nejen krásná, ale i cesta k ní je zajímavá, protože jedete kolem malých vesnic a později i kouzelných mangrovů. Je tu čistá voda, krásný písek a v dálce pískovcové útvary. Nedaleko odsud můžete podniknout i výlet lodí v rámci Kilim Karst Geoforest Park Langkawi a poznat tak tuto oblast ještě více.

Pantai Pasir Tengkorak pláž byla další, kam jsem se vydala. Byl právě víkend, takže to vypadalo, že se všechny rodiny ze země vypravily na piknik právě sem. V překladu název pláže obsahuje slovo lebka, protože podle legendy tu byla nalezena těla námořníků. Buď byla prý ze ztroskotaných lodí při bouři anebo to byly oběti jedné mořské příšery.

Takový to, když máte fajn kamarády 😀

Cameron Highlands

Z Langkawi jsem jela do měst Georgetown a Ipoh. Pak už jsem ale zase potřebovala na čerstvý vzduch do přírody, a tak jsem nasedla na bus do Cameron Higlands, resp. do sídla Tanah Rata, kde většina baťůžkářů přespává. Z Ipoh, kde jsem byla na dvě noci, trvá cesta kolem 2 hodin (90 km) a jakmile autobus v cílové stanici otevře dveře, ucítíte, že jste opravdu jak v jiném světě.

Cameron Highlands totiž leží ve výšce kolem 1500 m n. m. a je tam tedy oproti zbytku Malajsie zima taková, že jsem dokonce po několika měsících musela z útrob batohu vyštrachat ponožky! Průměrná roční teplota je tu totiž 18 °C a zřídkakdy překročí 25 °C. Celá oblast kolem mi připomněla  Dalat, zahradu Vietnamu, protože Cameron Higlands zase takto slouží pro Malajsii a Singapur.

Toto území nese název podle Brita jménem William Cameron, co měl na starosti zmapování území na hranici provincií Pahang a Perak v roce 1885. Dlouho se pak nic nedělo, až v roce 1925 se tu začalo s experimentem, jehož cílem bylo zjistit, zda by se tu dalo něco pěstovat. Později se tu také vybudoval horský resort a dokonce do poloviny 30. let tu už bylo i golfové hřiště. 

A co se tu podniká? Kolem Tanah Rata je vyznačeno více jak 10 tras pro túry, některé jsou v horším, některé v lepším stavu, ale to není vše.

Čajové plantáže

Nejvíce sem turisty přitahují čajové plantáže, které jsem navštívila i já v rámci půldenní tour po okolí. Nejdříve jsme zastavili přímo u plantáží a pak nás přivítala továrna firmy BOH.

Od průvodce jsme se dozvěděli rozdíl mezi černým, zeleným, bílým čajem nebo taky to, jak se sem dostali sběrači lístků a jak náročná práce to je. Taky už vím, proč jsou v některých reklamách zobrazeni, jak si při práci zpívají. Není to proto, že by měli takovou radost z práce, zpěv měl totiž odehnat tygry.

Se svým německým dvojčetem zkoumáme kvalitu místních lístků. Ano, v jedné restauraci nás opravdu za sestry považovali 😀

V továrně firmy BOH bylo pěkně rušno, je to totiž jedno z nejpopulárnějších míst v okolí. Plantáží je tu v okolí několik, region je totiž největším producentem v zemi, ale BOH jsou nejznámnější. Byly založeny už v roce 1929 britským obchodníkem jménem J. A. Russel. Můžete se tu podívat do výroby, prohlédnout si výstavu o historii, dát si čaj a dobrotu a nakoupit v jejich obchodě.

Takový výhled máte ze zdejší čajovny.

Mossy Forest

V rámci výletu jsme navštívili ještě Mossy Forest s jedinečnou faunou a florou. Nalézá se kolem vrchu Gunung Brinchang ve výšce 2 000 m n. m., a tak je často zahalen mlhou. Je to unikátní a zranitelné místo, což ale bohužel někteří turisté nechápou, takže tu nechávají odpadky nebo lezou po stromech s cílem udělat si co nejlepší selfie. Není divu, že nedávno byl les na pár měsíců zavřený. My měli skvělého průvodce, takže nám ukazoval rostliny jako např. masožravky, „rtěnkovou“ květinu nebo přírodní repelenty a pak jsme si les prošli sami.

Roste tu i rostlina s názvem „cobra lily“
Výhled z věže v lese.

Strawberry farm

A poslední zastávkou byla jahodová farma, kde měli z jahod snad úplně všechno včetně kečupu. Bylo to tu jak u dvanácti měsíčků.

Treking

Ani já jsem ale nevynechala túry do okolí. Hned první den po příjezdu jsme se s lidmi z hostelu vydali na trasu číslo 4 kolem vodopádu, která byla velmi pohodová. Druhý den po dopoledním výletu jsme vyrazili na trasu 10. Zvolili jsme ale cestu z Tanah Rata, která byla náročnější kvůli převýšení a neupravené stezce, ale zvládli jsme to! Odměnou nám byl výhled do okolí a taky procházka v parčíku  jak z Trnkovy Zahrady s exotickými rostlinami.

Taková příjemná stezka lesem 🙂
Všude anthurie!

V Samotném Tanah Rata toho moc neuvidíte, je to spíše taková turistická základna. Já jsem se tu ještě na jeden den flákla, udělala jsem si provizorní kancelář v místním Starbucks a další den pokračovala za dalšími zážitky do pravé divočiny do Taman Negara.

Taman Negara

Taman Negara znamená jednoduše národní park a je nejstarší (1939) a největší na pevninské části Malajsie. Cenný je hlavně z hlediska biodiverzity, nominován je na seznam UNESCO a někdo tvrdí, že je to nejstarší deštný prales na světě.

Cesta z Cameron Highlands trvala asi 3 hodiny minibusem do přístavu v Kuala Tembeling a pak 2,5 hodiny děsně nepohodlnou lodí do vesnice Kuala Tahan.

Ani já, celkem skladná, jsem nevěděla, jak si tu sednout. Alespoň že tenhle zážitek občas zpříjemnilo to, že po cestě jsme viděli pár vodních buvolů.

Dostala jsem doporučení na hostel Wild Lodge, který má pohodovou atmosféru a přímo z postele snad nejhezčí výhled na světě na řeku a prales za ním.

Já jsem tu podnikla pěší noční safari, co jsem zažila už v Thajsku v národním parku Khao Sok. Tentokrát jsme neměli takové štěstí na větší zvířata, ale viděli jsme spoustu ohromných jedovatých pavouků, stonožek, škorpióny atd. Průvodce byl super a věděl toho hrozně moc, protože jako syn rangera z parku měl džungli jako dětské hřiště.

Do Taman Negara mě ale hlavně lákala jedna věc a to visutý most v džungli Canopy Walkaway. Je nejdelší na světě, má 530 m a je ve výšce 40 m. A zase jsem se nebála! 😀 Dostanete se k němu jednoduše, z vesnice loďkou přes řeku do parku a pak pěšky 1,2 km.

Spojila jsem to ještě s výšlapem na kopec Bukit Teresek, který je od vesnice vzdálen 1,7 km. Nejen, že odsud byl nádherný výhled, ale zažila jsem tu i pořádný hukot zvuků přírody.


Na cestě zpět jsem potkala anglické kluky z hostelu, co pár minut přede mnou viděli hada. Google prozradil, že je velmi jedovatý a po je po vás asi do 5 minut. Od té doby jsem našlapovala velmi opatrně a neustále koukala kolem sebe.

Nádherné modré kapradí.
Samotná cesta džunglí je pěkná, ale raději jsme na žádná zvířátka neměli sahat 🙂
I já jsem viděla pořádnou divočinu!

V Taman Negara můžete ale podnikat ale ještě několik aktivit jako např. výlet na lodi, na vodopády, návštěvu domorodců orang asli, kteří vás naučí rozdělat oheň nebo střílet z bambusové foukací trubičky (fakt nevím, jak přeložit bamboo blow pipe :D). Já příště vyrazím na dvoudenní trek, při kterém spíte v jeskyni. Určitě se během něj seznámíte s pár pijavicemi, ale za odměnu uvidíte třeba stopy slona nebo černého pantera.

Na treky se tu doporučuje vzít si průvodce, protože se tu každou chvíli v džungli někdo ztratí. No a pak je fajn se tu jen tak fláknout a užívat si atmosféru místa. Taman Negara už leží trochu mimo klasickou turistickou cestu, což znamená, že tu není tolik turistů a je tu klid.

Já jsem měla štěstí, protože jsem v hostelu potkala Kanaďanku Catherine, co tu byla už několikrát a vzala mě do bazénu, o kterém moc lidí neví. A taky mě seznámila s fajn a akční Angah, což je jediná žena, která tu pracuje jako průvodce v džungli!

Můj každodenní rituál byl snídaně v restauraci na rohu hlavní cesty. Dávala jsem si vynikající palačinky roti nebo nějakou další dobrotu, na oběd si kupovala nasi lemak a pozorovala a povídala si s místními. Ani jsem za orang asli nemusela, protože každé ráno sem přiváželi děti do školy. Poznáte je hned, odlišují se od Malajců, mají totiž kudrnaté vlasy. Angah říkala, že stát podporuje jejich děti, aby chodily do školy a že mají snad podobný jazyk jako obyvatelé z Papuy.

Kouzelné balíčky k snídani.

Kupodivu jsem tu potkala hned několik Čechů, na lodi pár a pak ve vsi skupinu 4 Moraváků. Bohužel mě vrátili trochu do české reality, když prohlásili to, že je vezl taxikář, co byl buddhista, že by s muslimem ani nejeli. Říkala jsem si, že měli docela velké štěstí na to, že muslimů je v Malajsii asi 70 % a Kuala Tahan je zrovna muslimská. Evidentně jim ale nevadilo chodit jíst do muslimských podniků a když jim dělali kafe :/

Zážitek mi to ale nemohlo zkazit, na Taman Negara a všechny lidi, co jsem tam potkala, budu vzpomínat dlouho. Po klasické džungli ale moje cesta směřovala už do městské džungle a to přímo do Kuala Lumpur.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *