Asie Vietnam

Motocyklové deníky z provincie Ha Giang na severu Vietnamu

Provincii Ha Giang jsem si vybrala na webu, ale pak se zdálo, že je organizace solo cesty tam docela složitá. Vypadalo to, že pojedu jako 90 % turistů do Sapy, kde ale masová turistika trochu převálcovala autenticitu. Pak jsem ale jednou sedla k internetu, použila své magické vyhledávací schopnosti a našla jsem společnosti, které vás vezmou na projížďku nejkrásnějšími místy této provincie.

Oslovila jsem pár lokálních společností a vybrala si Dong Van Tour s majitelem jménem Chu Chu, líbil se mi totiž jejich program. I přes původní překážky jsem se sem dostala a za odměnu mi byly dopřány tři krásné slunné dny na tomto nádherném místě s fajn guidem a řidičem v jedné osobě s přezdívkou King Kong.

Přesto, že se tu nacházejí jedny z nejúžasnějších scenérií v zemi, není tu stále tolik turistů, a to i proto, že Ha Giang je nejsevernější provincií Vietnamu sousedící s Čínou.

Sice nejsem Ernesto Che Guevara, ale sepsala jsem deník mojí cesty, protože toto úchvatné místo si to zaslouží.

Každý den jsem viděla jiný typ krajiny, kterou jsem sledovala se zatajeným dechem a potkávala lidi z etnických minorit. Těch je tu v zemi 54 a lidé z nich tvoří asi 8 % populace ve Vietnamu (což je 9 miliónů). Historie této části Vietnamu se liší, Vietnamci se většinou horám vyhýbali, protože tu nejsou tak dobré podmínky pro pěstování rýže, takže to tu obývali právě lidé z minorit. Podmínky pro život a práce jsou tu těžké, jak jsem později na vlastní oči i viděla. Holky se vdávají už jako teenagerky a i jako ženy těžce pracují i na stavbách atd.

Den 1: Příjezd do Ha Giang

Ráno mě u hostelu vyzvedlo mototaxi a řidič mě dovezl někam v Hanoji, kde už na mě čekal mikrobus (takto to tu vypadá, když vám dopravu zařídí ubytování, někdo vás vyzvedne, předá vás dalšímu, často vůbec netušíte, kde jste, ale ve finále se to všechno nějak vydaří a dostanete se do cílové destinace). Po cca 6 hodinách cesty jsem dorazila do města Ha Giang a Chu Chu mi zavolal taxi, co mě dovezlo do mého prvního stanoviště, vesnice Thon Tha asi 5 km od města, kde jsem měla spát v Cay´s homestay. Homestay je tu označení pro ubytování v soukromí většinou na vesnicích. Přivítali mě tam milý pan Cay a jeho žena, později na večeři dorazili ještě děti. Pan Cay nemá část ruky a později mi sám řekl, že o ni přišel ve válce s Čínou, o které jsem netušila, že vůbec probíhala.

Tento homestay je klasické obydlí etnika Tay, domek na kůlech. V přízemí mohou žít zvířata a nahoře se spí. Většina lidí z tohoto etnika pěstuje rýži a má před domkem rybníček s rybkami.
Paní Cayová svazuje stonky rýže, ze které se bude později připravovat sticky rice (mazlavá rýže).

To odpoledne jsem si půjčila kolo a vyrazila prozkoumat vedlejší vesnici Ha Thanh, kde jsem objevila snovou krajinu rýžových polí. Prolézala jsem si tu vesnici křížem krážem, potkávala milé lidi, pozorovala zvířata. Obě vesnice obývají lidé Tay, což je největší etnická minorita ve Vietnamu (1,7 milionu). Mají bohatou kulturu, ačkoliv jejich oděv není tak barevný.

 

V homestay to je většinou tak, že večeříte s rodinou. Často jsou to úplné hody prokládané happy water, místní rýžovou pálenkou. Kromě mě tu byli ještě další turisté, všichni jsme spali jak na škole v přírodě na půdě na matraci pod moskytiérou.

Den 2: Šílenou cestou do Du Gia

Po snídani se objevil King Kong ještě s Němkou Anne, která s námi na tour jela také, ale na své motorce. I s panem domácím jsme se vydali na asi 2,5 hod. procházku okolím a krásnou krajinou, po okrajích rýžových políček až k vodopádu. Cestou jsem viděla rostliny ananasu, banány, palmy a taky listy stromu, které když uloupnete od stonku, máte přírodní bublifuk. Ochutnala jsem i poprvé v životě čerstvý čajový lístek. Na dohled jsme měli Čínu, která je odsud asi 18 km a „dračí“ hory v dáli.

Když pasete vodní buvoly, tak se hodí přístřešek před deštěm 🙂

Po obědě nás čekal přejezd asi 80 km do vsi Du Gia. Cesta to byla místy šílená s dírami v silnici, náklaďáky v protisměru, ale stálo to za to. Postupně se nám totiž začala odkrývat nádherná krajina, dojem z které ještě umocňoval blížící se západ slunce. Začali jsme potkávat lidi z dalších etnik a malé děti, co všem turistům na motorce nadšeně mávají. Asi v půlce jsme zastavili na malém trhu u silnice, kde prodávali i něco jako sušené žabičky.

Potkali jsme tu dívku z etnika Dao. Vůbec se jí nedivím taky bych místo TV tady celý večer zírala na krajinu.

Večeře s rodinou byla úžasná a prý jsme jedli i pštrosa. Akorát jsem to zřejmě nějak přepálila s happy water, tak mi druhý den nebylo nejlépe. Jak říkal King Kong: „Byl jsem překvapen, že sis dala dva panáky happy water ještě před večeří.“ Byla mi holt zima, no 😀

Den 3: Trochu se mi z toho všeho motá hlava 😀

Dnes nás čekal přejezd po nejúchvatnější krajině a asi 120 km cesty. Kousek od vesnice jsme se ale ještě zastavili pozdravit místní děti ve školce. Asi by mě jako dítě taky nebavilo, kdyby se u nás u školky často zjevovali cizí lidi a fotili mě, ale klukům z mojí fotky se to evidentně líbilo. Mláďata jsou prostě všude roztomilá 🙂

Pak už jsme projížděli kolem francouzské pevnosti a kopců s čajovými plantážemi. Postupně už se začala krajina měnit a připomínala spíše skály. Tady jsme začali potkávali lidi z etnika Hmong, kteří se ještě dělí do podskupin podle oblečení (černí, bílí, květinoví atd.). Ti často sídlí právě v horách, kde pěstují hlavně kukuřici. Etnikum je třetí největší a má asi 1 milion obyvatel.

U pevnosti rostla taková speciální rostlina 😀

Cestou jsme se také zastavili na jednom místě s nezvyklou scenérií. A byl to velmi zvláštní pohled, vidíte velmi strmý kopec s nějakou horninou a na něm barevné tečky, což jsou lidé v tradičním oblečením. Těží se tu antimon a v době, kdy mají pracovníci pauzu, na kopec chodí místní lidé a snaží se jej nalézt také, aby následně kousky prodali a přivydělali si. Našla jsem i článek, kde popisují, jak nebezpečné toto je a jak zde takto pracují hlavně děti, aby pomohli uživit rodinu.

Dorazili jsme na oběd do města Meo Vac v údolí hor. Každý rok v březnu se nedaleko odsud koná trh lásky, kde si v jeden den můžou lidé najít prvního partnera. Nicméně i ti, co už v nějakém svazku jsou, mají dočasně povoleno „sdílet emoce“ s někým jiným a jeho/její polovička má zakázáno žárlit.

Z Meo Vac jsme pokračovali úsekem známým jako Ma Pi Leng, 22 km, co spojuje Meo Vac a Dong Van. Cesta je tu opravdu neskutečná, točí se kolem hor doleva, doprava, výhledy jsou parádní, pořád byste stavěli a fotili. Jedná se tu o Dong Van krasové území. Geopark leží v průměrné výšce 1400-1600 m.n.m. a je z 80 % tvořen pískovcem a mnoha fosíliemi z období před 400 – 600 milliony let. Je to taky první geopark ve Vietnamu a druhý v Jihovýchodní Asii.

Cestou jsme zastavili a přišly k nám tyto nádherné holčiny. Jedna má na krku posvěcený řetízek od šamana na ochranu. Ačkoliv podle zásad zodpovědného turismu by se to nemělo, podlehla jsem a dala jsem jim sladkost.
Cesta se tu nádherně točí kolem kopců.

Já jsem ten den odpískala večeři a procházku, třetí den byl evidentně kritický. Bydleli jsme tentokrát v hotelu, což teda autentické nebylo vůbec, ale zas to bylo hodně pohodlné, což mi v tu chvíli hodně vyhovovalo. Město Dong Van je spíše přespávací stanicí než že byste tu objevili nějaké historické podklady, ale prý se tu každou neděli koná trh, kam se sjíždějí lidé z celého okolí. Je to pak přehlídka nádherných tradičních obleků.

Den 4: Konečně kolem políček s kvetoucí pohankou

Po snídani nás čekal nejdelší přejezd, 150 km zpět do Ha Giang a jak jinak než nádhernou krajinou a za pěkného počasí.

To takhle jedete a vidíte zelené pole nebo stráň a v něm barevnou tečku. Zdobí je totiž obyvatelé z etnik v tradičním oblečení.

Jako první jsme zastavili nedaleko od Dong Van v Sa Phin v paláci, kde sídlili dva králové Hmongů ve 20.století. První z nich Vuong Duc Chinh byl mandarinem pod dynastií Nguyen a zbohatl díky obchodu z opiem. Na místě vybraném dle zásad feng shui si nechal vybudovat sídlo, zároveň terén, kde palác je, připomíná želví krunýř, znak bohatství a dlouhého života.

V paláci jsou využity dekorativní prvky představující rostlinu opia.

Tady právě budovali trh pro turisty a fascinovalo mě, jak tu ženy nosí na zádech koše se stavebním materiálem a při tom jsou oblečené v tradičních barevných oblecích. King Kong říkal, že čím je žena silnější, tím roste možnost dobře se vdát. A že já bych byla v pohodě, protože můj batoh je těžký dost.

Jedna věc, co mě do Ha Giang přitahovalo bylo to, že byla právě sezóna, kdy kvete pohanka, a tak jsem byla nadšená, když jsem tu růžová políčka opravdu viděla. Pohanka se tu prý dříve jedla stejně jako rýže, ale dnes ji používají už jen výjimečně.

Pokračovali jsme opět kolem nádherných scenérií na jedno vyhlídkové místo, kde bylo i několik místních lidí.

Bylo fajn pozorovat rozzářené holky jak tu blbnou 😀

Pak už nás čekalo jen několik dalších úžasných scenérií a ochutnávka místních vynikajících kaki, co King Kong koupil od ženy z etnika Dao, které je čtvrté největší (600 tisíc příslušníků).

Bilboard na propagaci kaki jsem si prostě vyfotit musela. Tomu se říká profesní deformace.

Ve městě Tam Son nás opustila Anne a my jsme se už jen s King Kongem vydali na konečných 50 km do cílové destinace. Cestou jsme ještě zastavili na trhu, kde prodávali hlavně ovoce a několik druhů banánů. King Kong se rozhodl, ze kamarádovi do restaurace koupí rovnou trs, takže jsme pak jeli jako typičtí Vietnamci namačkaní na jedné motorce. Je neskutečné, co vše na motorce tady uvidíte. Viděla jsem najednou 5 lidí anebo jak na motorce vezli klec s ohromným prasetem. Divila jsem se, že jsme nevzali ještě třeba i stopaře 😀

Osvěta po Vietnamsku 😀

Výlet to byl parádní a netušila jsem, že takový způsob cestování je vůbec možný. Musím uznat, že jsem měla štěstí na guida, King Kong byl milý a pěkně se o nás staral, věděl také hodně věcí, které bych se bez guida nedozvěděla. Plus já jsem měla i přídavek v podobě zpívání, když jsem byla unavená. Prý mu paní učitelka říkávala, že když bude zpívat, brzy postaví dům. Budou totiž po něm všichni házet cihly 😀 Taky když se opil, tak se sám někde zavřel a jen tak pro sebe si s mikrofonem zpíval. Karaoke tu milují všichni.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *