Evropa Portugalsko

Moje TOP z Lisabonu a jak si jej vychutnat mnoha smysly

S Lisabonem jsem se poprvé seznámila v knize Noc v Lisabonu od E. M. Remarque. Od té doby mě zajímala země úplně na západě, kde končí Evropa, a do jejího hlavního města jsem se vždy chtěla podívat.

Oproti Portu má Lisabon dvojnásobek obyvatel, asi 500 tisíc, řeka je tam širokánská, mosty dlouhé. Celkem jsem tam strávila 3 dny, ačkoliv si myslím, že i týden by byl málo vzhledem k tomu, že se odtamtud dá podnikat i spousta výletů do míst jako Sintra nebo na pláže Atlantiku.

Z míst, kde je moc lidi, prchám, takže následující seznam přináší tipy, kam v tomhle skvělém městě zajít, nenechat se ušlapat ostatními turisty a vychutnat si jej mnoha smysly.

Miraduoro

Miraduoro je portugalsky vyhlídka a Lisabon je jich plný. Není divu, nikdy jsem nenavštívila město s tak strmými ulicemi a jestli jsem si myslela, že Praha je kopcovitá, tak je to proti Lisabonu placka. Některé ulice jsou tak strmé, že tu mají výtahy nebo tramvaje podobné lanovkám.

Průvodce a místňáci se předhánějí v doporučení, která že lisabonská vyhlídka je ta nejkrásnější. Mně se líbilo na těchto.

Miraduoro de Santa Catarina

První večer jsem dostala doporučení zajít sem a pobyt v Lisabonu jsem nemohla zahájit lépe. Hrála tu kapela, slunce zapadalo a já měla výhled na přístav a most 25 de Abril, podobný Golden Gate Bridge v San Franciscu, a sochu Ježíše. Je tu kiosek s pitím a občas tu zavoní marihuana.

Miraduoro da Graca

Ve stejnojmenné čtvrti Graca se nachází vyhlídka, ze které můžete vidět na centrum a hrad. Prý se tu hlavně scházejí umělci a malují panorama Lisabonu.

Miraduoro das Portar do Sol

Tato vyhlídka je blízko hradu, takže tu bývá více lidí, ale pohled na střechy domů, klášter apod. za to stojí.

Pastéis de Belém

Snad nejznámnější portugalská sladkost pastel de nata je dostupná téměř v každé kavárně a spolu s kávou tvoří portugalskou snídani. Ale ve čtvrti Belém dělají ty pravé. Je to obrovská turistická atrakce, takže tu uvidíte dlouhou frontu lidí čekajících na to, až si koláček odnesou s sebou. Nicméně já si myslím, že je fajn si je vychutnat s kávou a sednout si do jejich kavárny.

Pastel je vlastně košíček se žloutkovým krémem.

Mají tu 400 míst a když jsem tu byla já dopoledne, bylo hodně míst volných. Jsou opravdu vynikající, servírují je tu ještě teplé a málokdo odolá si jich ještě pár nevzít s sebou, v tom případě je dostanete v papírové krabičce a s pytlíčkem cukru a skořice. Pasteis se tu pečou dle tajného receptu z roku 1837 z blízkého kláštera.

Podél řeky Tejo

Belém je historicky významná čtvrť a můžete tu strávit klidně celý den. Dostanete se sem za pár minut tramvají nebo autobusem z centra. Kromě kláštera sv. Jeronýma jsou tu i tropické zahrady, ale i známá Belémská věž a Památník objevitelů. Klášter a věž jsou zapsané na seznam UNESCO a obě památky jsou ukázkou manuelského slohu, což je portugalská pozdní gotika.  

Klášter sv. Jeronýma z 16. století fungoval i jako útočiště objevitelů a pohřben je tu Vasco de Gama.
Obranná věž v Belému je také z 16. století.
Na památníku je celkem 33 soch v čele s tou znázorňující Jindřicha Mořeplavce (Henry Navigátora).

Na mě tu bylo ale moc turistů a prodejců cetek, takže jsem se podívala a vyrazila podél řeky směrem k centru. Tejo je nejdelší řeka na Pyrenejském poloostrově, u Lisabonu už je pořádně široká a na nábřeží se nachází několik zajímavostí.

Jako první upoutala mou pozornost moderní budova muzea MAAT (art, architecture, technology) otevřeneho teprve loni.

Budova je nádherná, má čisté linie a ohromnou vyhlídkovou plošinu na střeše.

Pak už jsem měla namířeno do LX Factory, kde má sídlo několik startupů, designérských obchodů a restaurací. Bývala to textilka, ale dnes je to jedna z nejvíce trendy čtvrtí v Lisabonu. V tomto článku najdete průvodce po LX Factory.

Z LX Factory dále kolem řeky procházíte kolem přístavu, doků, no a to bylo něco pro mě 😀

Podchod jako galerie.
Pusťte mě do přístavu!
Skladové prostory na nábřeží.
Na koupání to úplně nebylo, ale bylo ten den nádherně.
Pohoda na náplavce.

Time Out Market

Další místo nedaleko nábřeží a centra v tržnici Mercado da Ribeira nenechá chladným žádného milovníka jídla. Já tu byla jak Alenka v říši divu! V jedné části je klasická tržnice, kde se dá koupit ovozel a ryby a v druhé je velká hala s 35 stánky jak restaurací (některé i top kuchařů), tak gourmet obchodů s nabídkou regionálních specialit. Můžete si tu dát opravdu vše, ale já šla po nečem tradičním, takže jsem skončila u vynikající tresky. Time Out Market se to jmenuje dle britské medialní společnosti stojící za tímto projektem. Tohle je prý turistická atrakce číslo jedna, ale místo si tu určite najdete.

Mouraria

Tato čtvrt se nachází jen nedaleko centra od Praca Dom Pedro IV. a v minulosti zde bydleli Maurové, kteří jí také dali název. V 90. letech to tu bylo spojováno s heroinem a jen tak na procházku byste sem nezašli, což už dnes naštěstí neplatí. Je to multikulturní místo plné umělců, tradičních malých podniku a prý i fajn komunitního života, což je cítit, i když tu jen procházíte. Čtvrť nebyla zasažena zemětřesením v roce 1755, takže podobně jako blízká Alfama je zachovalá.

Jedno graffiti ve je tu plné symbolů a odkazů na portugalskou historii, takto prý vypadá typický Portugalec.
Před pár lety se sem přestěhovala britská fotografka a vytvořila výstavu fotografií domů a lidí v nich žijících.

Fado

O tomto portugalském blues existuje několik teorií původu, říká se, že přišlo s africkými otroky nebo vzniklo díky Maurům. Každopádně je to hudba melancholická, plna vášně, zpívaná mužem, ženou či dohromady za doprovodu kytary. Fado je zapsané na seznam nehmotného dědictví lidstva a existuje jej několik typů.

Rozšíření Fada je spojeno s osobností jménem Maria Severa (1820-1846), prostitutkou, která prý zpívávala po barech o nenaplněné lásce s mužem z vyšších kruhu. Maria je také zpodobněna na graffiti v Mouraiře na Escadinhas de Sao Cristovao a vznikl o ní i film a muzikál.

Společně s Němkou Nadiou, co jsem tu poznala, jsme dostaly tip na místo, kam večer zajít na fado. Bylo to nedaleko od hostelu ve čtvrti Bairro Alto. Tasca do Chico je maličký bar/hospoda, kde to vypadalo jako sídlo fotbalových fanoušků, to je ale prý typické prostředí pro fado. Dostaly jsme se dovnitř až jakmile někdo vyšel a pan vyhazovač a zpěvák v jednom nás pustil.

Náhodou jsem narazila na video, kde uvidíte zpěvačku, co nám zpívala i ten den.

Jardim da Estrela

Je městský park založen už v roce 1852 a ležící ve stejnojmenné čtvrti. Najdete tu exotické stromy, jezírko, malebné historické pódium a příjemné bistro. Naproti pak stoji bazilika Estrela. Ideální relax!

Parque des Naciones

Poslední den v Lisabonu a tedy i v Portugalsku jsem chtěla navštívit dílo Alvaro Sizy Vieiry, který mě provázel na celé cestě touto zemí. Pro Expo 1998, co se tu konalo, udělal návrh na portugalský pavilon.

Netušila jsem ale, že je tu kolem spousta dalších budov moderní architektury, takže jsem tu byla nadšená!

Jedná se o moderní čtvrť u stanice metra a vlaku Oriente a řeky Tejo, která je renovovaná právě po Expo 1998, jehož tématem byl oceán a který měl oslavovat výročí příjezdu Vasco de Gamy do Indie v roce 1498.

V blízkých administrativních budovách sídlí mnoho firem, ale není to tu vůbec sterilní prostředí. Jsou tu i parky, ocenárium, vědecké muzeum atd.

Z centra je to do stanice Orient asi půl hodiny a pak už se tu po nábřeží můžete toulat, jak dlouho chcete.

Už samotná stanice metra a vlaku je architektonické dílo.
Stejně jako obchoďák Vasco de Gama.
A tady už cíl mojí cesty, dílo od Alvaro Siza Vieira.
Čisté linie, kontrast mezi bílou a barevnými portugalskými kachličkami.
Jardim de Aqua neboli vodní park.

Podél nábřeží vede i lanovka.
Věž Vasco de Gama u hotelu na jejímž vrcholu bývala restaurace s výhledem je dnes bohužel zavřená.
Vede odsud most Vasco de Gama měřící 17 km, co býval jednu dobu nejdelší v Evropě.

A teď už jsem mohla jet domů 🙂 Nádherné počasí mě vyprovodilo na cestu do podzimního Česka z možná ne na první pohled úplně bohaté země, což ale vyvažují úžasné scenérie a milí lidé.

Pozn. Lisabon naráží na problémy s rozvojem masového turismu jako třeba vzrůstající ceny nájmů atd. Já jsem pro poznávání čerpala z mapy We hate tourism, společnosti, co se snaží prosazovat udržitelný rozvoj.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *