Asie Kambodža

Siem Reap není jen Angkor, ale i plovoucí vesnice, cirkus a příjemná atmosféra

Představte si, že je vám asi 8 let a jdete se psem na procházku do lesa. Když se tam ocitnete, vidíte kolem sebe asi 20 Asiatů, co chodí bosi velmi pomalu v různých směrech a kdykoliv slyší zvonek, zastaví se, zhluboka se nadechnou a vydechnou. Nevím, jak vy, ale já bych si připadala docela vyděšeně a trochu jak v hororu. Přesně tohle jsme dělali při walking meditation na joga pobytu v Kambodži a zajímá mě, co si myslel ten malý chlapec, co šel s tátou pást krávy a viděl nás 😀

Ale postupně. Jak jsem se tady v tom lese vlastně ocitla já?

Jógový pobyt Hariharalaya Yoga & Meditation Retreat jsem našla už před více jak půlrokem na internetu a říkala jsem si, že by to mohla být pěkná součást v rámci mých prázdnin. Zároveň je to místo nedaleko Siem Reap, města jen pár kilometrů od úchvatné památky UNESCO Angkor. Plán byl strávit týden v Siem Reap a okolí a pak 6 dní na retreatu.

Když se mě Zdeněk z článku o Hanoji v letadle do Doha zeptal, zda jsem někdy zažila cestovatelskou depresi, netušila jsem, o čem mluví. Popisoval to jako stav, kdy chcete být doma ve své posteli, přikrýt se svou měkkou dekou a pít čaj z oblíbeného hrnku. No a pak mě to semlelo ani jsme netušila, jak!

Přijela jsem do Siem Reap, měla jsem navštívit Angkor a já jsem se netěšila! Byla jsem totiž hodně unavená, nebylo mi dobře fyzicky a psychicky a všechno se zdálo děsně složité. Jak dlouho strávím v Angkoru? Jak si najdu tuk-tuk, jaké bude počasí, kdy jet do města Battambang atd.? Dva dny mi nebylo dobře, jeden den jsem zůstala v posteli až do tří odpoledne a byla jsem polomrtvá. Vedlo mě to ale k odpočinku a k přehodnocení plánů, prostě jsem potřebovala klídek a pohodu. Takže jsem nejela na pár dní do Battanbang, jak jsem plánovala. Stejně mě tam vlastně zajímal jen soumrak na hoře, kde vidíte tisíce netopýrů vylétávajících z jeskyně, a cirkus. Místo toho jsem chodila na jógu, kávičky a prostě se flákala v Siem Reap. Taky jsem alespoň měla čas něco si přečíst a zhlédnout pár videí o Angkoru, a tak jsem mohla pořádně docenit hodnotu tohoto místa.

Siem Reap mě vyléčil a přispělo k tomu několik věcí:

Vibe města

První den po tom, co mě opustila depka, jsem se šla projít a náhodou jsem natrefila na dětskou nemocnici. Vešla jsem do jejich návštěvního centra, kde mě přivítala moc milá Mali, co se tu jako malá léčila. Pracovala jako účetní, ale pak se rozhodla toho nechat a místo toho pracovat tu.

Nemocnice sama byla založena v roce 1999 a poskytuje zdarma péči nejchudším dětem a rodinám. Každý den tu ošetří 500-600 dětí a funguje i jako vzdělávací instituce. Příběh nemocnice začal od jedné fotografie. Japonský fotograf Kenro Izu navštívil Kambodžu v roce 1993, aby fotil místní chrámy. Tenkrát se zěmě stále vzpamatovávala z režimu Rudých Khmérů. Založil neziskovku a s pomocí dalších organizací a lidí v roce 1999 Friends Without a Border (FWAB). Toto místo dostane z depky každého.

Ale celé město Siem Reap mě nadchlo a cítila jsme z něj příjemnou energii. Je to asi tím, že není tak velké a taky proto, že je nedaleko od Angkoru, opravdu unikátního místa. V Siem Reapu natrefíte na krásnou architekturu, některé boutique hotely jsou opravdu stylové.

Cirkus

O kambodžském cirkusu Phare jsem se poprvé dozvěděla od Mihaily, kterou jsem potkala v Portugalsku. Jedná se o nový cirkus bez zvířat, ale plný akrobacie. Phare není ale jen tak ledajaká cirkusácká společnost. Stojí za ní neziskovka, která se snaží zlepšoval život obyčejným lidem. Poskytuje umělecké vzdělání, dává šanci nejchudším dětem aby se staly umělci, přispívá k rozvoji komunit. Ve městě Battambang mají školu a stan, v Siem Reap pak jen stan pro představení.

Představení, které jsem navštívila já, se jmenovalo Same, Same but Different, což je fráze, co tu v Asii uslyšíte častokrát. Bylo o momentech, které vznikají, když se potká turista a místní. Bylo to vtipné a poskytovalo i prostor k zamyšlení, zároveň plné skvělé akrobacie a ohromné energie, co z umělců čiší. Odcházíte s úsměvem na tváři!

Gastro

Jednou mi někdo říkal, že místní kuchyně je nic moc. Mně tu ale chutnalo moc. Ochutnala jsem jak tradiční pokrm amok, tak sladké rýžové koblížky plněné kukuřicí. Po pravdě ale po měsíci ve Vietnamu, kde jsem se stravovala jen u pouličních stánků ve Vietnamu, jsem potřebovala změnu.

Už před pár měsíci jsme na instagramu objevila Vibe Cafe, kam tedy směřovaly moje první kroky v Siem Reap. Nachází se v cool čtvrti Kandal Village. Jedná se o vegan bistro, které 10 %  ze svého zisku dává do své nadace, co poskytuje zdravou potravu tisíci školákům v Kambodži. V Kandal Village najdete ale i další krásné kavárničky nebo restaurace.

Peace Cafe je další vegan bistro, kde ale konají i lekce jógy v nádherném prostředí. Ránní jóga a pak skvělá snídaně, to by mě bavilo každý den.

Další místo, co mě zaujalo, byl bar Asana. Nachází se jen pár kroků od Pub Street plné barů v tradičním dřevěném domě, což je poslední svého typu v centru. Mají tu khmerské koktejly a já mohu doporučit ty s čerstvým pepřem.

Angkor

Když jsem přijela do Siem Reap, znala jsem jen chrám Angor Wat. Nicméně to je jen jeden z mnoha dalších, co tvořily hlavní město říše Khmerů, která rozkvétala v období 9. -15. století. A bývala dokonce nejvyspělejší říší na světě, kdy Evropa byla ještě v plenkách. Komplex je zapsán na seznam UNESCO a každoročně jej navštíví na 2 miliony turistů.

Do palácového komplexu si můžete koupit vstupenku na 1, 3 nebo i více dní. Já jsem zakoupila třídenní a nakonec tam strávila 2 dny. Tuk-tuk si mě vlastně našel sám. Stála jsem u bankomatu a oslovil mě řidič s tím, co hledám. Dali jsme se do řeči a domluvili se na ceně a programu. Připojila se ke mně ještě Francouzka Sonia, což bylo fajn.

Oblíbené je jet se podívat na východ slunce na Angkor Wat, ale jak se znám, tak bych se nevyspala a pak si zbytek dne neužila. Takže jsme začali první den v 7 ráno a vyrazili na malý okruh, který ale zahrnuje ty největší chrámy. V těch nejrozsáhlejších se dá strávit i několik hodin. Jeli jsme ve směru proti hodinových ručiček, takže jsme se alespoň trochu vyhnuli davům turistů.

Banteay Kdei s tančícími dámami.
Ta Prohm, kde se natáčel film Tomb Rider a kde příroda vítězí nad ruinami.
Terasovitý Ta Keo.
Bayon, co je jeden z nejznámnějších chrámů. Stával v centru hlavního města Angkor Thom a je na něm 216 reliéfů obličejů.
V chrámu najdete rozsáhlé reliéfy zobrazující historické události i scény z běžného života.
Chrám je velký, můžete se tu toulat více jak hodinu a zkoumat detaily výzdoby.
K Baphuonu vede krásná vyvýšená stezka.
A je na něm zobrazená položená hlava Budhy.
Phimeanakas byl bohužel zavřen, opravuje se. Ale blízko něj jsem viděla plachtu s českou vlajkou! Pravděpodobně se čeští archeologové podílejí na jeho opravě.
Spojení ruin a přírody, to dělá v areálu úžasnou atmosféru.
A poslední zastávkou byl slavný Angkor Wat.

První den jsme tu prolézali chrámy asi 9 hodin. Další den jsme si dali pauzu a ten následující jsme se zase vypravili poznávat chrámy další

První byl terasovitý Pre Rup, který strežily sochy lvů.
Pak jsme ale odbočili z trasy velkého okruhu a jeli asi 30 km k chrámu Banteay Srei.
I když je od hlavního komplexu vzdálený, je hojně navštěvovaný kvůli specifické dekoraci, co se od ostatních chrámů liší.
Dále nás čekal Ta Som se sochami slonů.
A nevelký Neak Pean.
Krásná je k němu ale cesta vedoucí po lávce na jezeře.
Jakmile je někde voda, buďte si jistí, že potkáte místní, co se snaží chytat ryby. Podle mě se všichni rodí s prutem v ruce.
Poslední zastávkou byl Preah Khan, co je hodně fotogenický.

Byl to nádherný zážitek a každému doporučuji si nechat na Angkor dostatek času, abyste si to tu pořádně užili. Nemá smysl se tu hnát jen proto, abyste za den stihli co nejvíce vidět, pak vám budou všechny chrámy připadat stejné. Ale je to tu hodně náročné, především kvůli velkému horku a nutnosti být zahalení.

Hariharalaya

Tak se jmenuje místo, kde jsem strávila 6 dní v retreatu. Nese jméno podle bývalého hlavního města (800-1000) země ještě před tím, než vůbec existoval Angkor. Místo má velkou atmosféru, je v přírodě a obklopené chrámy, pagodami a džunglí. Kolem jsou malé vesnice, políčka a trhy, takže tady člověk konečně vidí, jak vypadá normální život v Kambodži. Nějak jsem to nestudovala, takže jsem si myslela, že si tu párkrát denně zacvičím jógu a bude hotovo. Jóga byla ale jen jedna z mnoha částí, které nakonec vytvořily jedny z nejúžasnějších dní v mém životě. Nechám si spoustu věcí pro sebe, ale tady alespoň ochutnávka:

  • Po celou dobu jsme měli digitální detox. Došlo mi, že těchto pár dní byla nejdelší doma, na kterou jsem za 17 let odložila mobil. Netušila jsem, jak jednoduché to bude a že jakmile se mi znovu mobil dostane do ruky, budu k němu cítit nechuť.
  • Já jsem vstávala sama od sebe ještě před rozedněním! Já!!!
  • Jedli jsme jen veganskou stravu, která byla ale neskutečné dobrá. Ono když máte ke snídani tmavou rýži s banánem, čerstvě nastrouhaným kokosem, arašídy a palmovým cukrem, jde to velmi jednoduše.
  • Bydleli jsme v domcích postavených z tradičních materiálů – bambus, palmové listy atd.
  • Občas mi spadla ze střechy na moskytiéru a do postele žába a před dveřmi nám hlídkovala velká ropucha a posvátná kráva.
  • Dvakrát denně jsme meditovali, což jsem dělala poprvé v životě a musím říci, že to bylo náročné!
  • Večer s extatickým tancem byla jedna z nejlepších party, na které jsem kdy byla.
  • Jeden den jsme vyrazili na jógu do přírody, kde jsme cvičili mezi chrámem a nádhernou přírodou.
  • Poslední den jsme neplánovaně zažili magický moment, kdy jsme dostali požehnání od Ammy, indické hinduistické duchovní učitelky a zakladatelky sítě charitativních aktivit.

Zážitek z retreatu se nedá úplně popsat, ale začala jsem tu pořádně věřit na energii a sílu místa. Určitě to znáte, někde se přirozeně cítíte lépe, někde hůře.

Jak personál, tak všichni účastníci byli moc fajn a i program byl velmi dobře připravený. Něco takového bych doporučila zažít každému. Kdo by vyrazit chtěl, ať mi dá vědět, protože pak tam dostane speciální dárek.

Kniha

Na retreatu mají úžasnou knihovnu plnou různorodé literatury. Já jsem chtěla sáhnout po něčem, co by mě více seznámilo se zemí, kde jsem se právě nalézala. Našla jsem knihu First they killed my father a už jen popis mě nesmírně zaujal. Napsala ji Loung Ung, která se narodila v Kambodži v roce 1970. Dnes žije v USA a je aktivistkou a tváří kampaně za svět bez min. V roce 1975 totiž musela i s rodinou opustit rodný Phnom Penh, protože město obsadili Rudí Khmérové. Následovalo několik let přemísťování, hladovění a utrpení v podobě těžké práce, nemocí a bolestných ztrát. Odhaduje se, že Rudí Khmérové zabili 2 miliony ze 7 milionů Kambodžanů a příběh Luong historii tohoto hrozného období ilustruje. Při čtení si uvědomíte, jak myšlenky toho režimu byly absurdní, ale také budete po celou dobu tu malou bojovnici obdivovat za její statečnost.

Kniha bohužel zatím není v českém překladu, nicméně Angelina Jolie příběh letos zfilmovala.

Plovoucí vesnice

To je jedna z dalších atraktivit, na kterou se ze Siem Reap jezdí podívat. Nacházejí se na ohromném jezeře Tonle Sap a je jich hned několik. Některé ale ovládl masový turismus, vytratila se autenticita a výlety tam i organizují zahraniční společnosti. Takže já jsem to vzala trochu z jiné strany. Našla jsem si organizaci, která výlety dělá jiným způsobem. Jsou sice dražší, ale celý profit jde přímo do lokální školy. V minibuse nás přivítal milý Paren, který z vesnice Kompong Khleang, kam jsme se pak podívali, pochází. Jako jeden z mála odsud má vzdělání a vypracoval se.

Nicméně nás nejdříve čekala ochutnávka místního dezertu s názvem bamboo rice cake. Jednoduše je to rýže s černými fazolemi, kokosovým mlékem a trochou cukru připravená v dutině bambusu. Ale to nebylo vše, protože následující zastávka byla pekárna. Tady jsme ochutnali další sladkosti a mohli se i podívat na proces výroby.

Pak už jme ale nasedli na loď a vyrazili do vsi. Kolem nás ze začaly objevovat domy na trámech. V Kambodži mají sezónu sucha a deště. Jakmile přijde déšť, stoupne hladina v jezeře a trámy se postupně ponořují pod vodou. Když je sucho, hladina klesne a rodiny se přemísťují do dolní části jezera, kde voda a ryby, hlavní zdroj obdivy, jsou.

Problémem ale tady je to, že rodiny mívají až 6 dětí, a tak roste počet obyvatel aniž by rostla zásoba ryb. Proto se tu snaží obyvatele vzdělávat, aby měli větší možnost uplatnění. Navštívili jsme ves Kompong Khleang a místní školu. To byl skutečný zážitek kambodžského života. Pánové tu zrovna hráli na „návsi“ volejbal a polonahé děti tu pobíhaly s vyrobenými hračkami – klacíkem, na jehož konci je ohnutá plastová lžička. Když totiž běžíte s klacíkem, zabodává se do země, takhle ale pěkně po zemi klouže.

Nákupy

No jo, když vidím hezké obchody s přírodní kosmetikou, prostě se neudržím. A v Siem Reap jich je hodně! Já jsem se dokonce podívala i do dílny společnosti Senteurs d’Angkor, kam vás zadarmo dovezou tuk-tukem z centra města. Nejdříve tu vidíte barvení palmových listů a pletení krabiček na produkty a pak proces výroby mýdel, krémů, svíček atd. Všude to tam voní, protože používají hlavně kokosový olej a místní koření (pepř, chilli, citrónová tráva atd.)

Už jsem zmínila Kandal Village, příjemnou oázu nedaleko centra města. Tvoří ji jedna hlavní ulice a přilehlé okolí ve staré francouzské koloniální čtvrti a natrefíte tu na krásné kavárny a designové obchody.

Dalším místem, kam jsem ráda chodila za nákupy, byl trh Made in Cambodia, kde máte záruku, že když něco koupíte, je to 100 % odsud. Kdybych měla možnost, nakoupím tu celý kufr šál a dek z jednoho obchodu. Prodávají tu také tradiční khmerské kramy, což jsou kostičkované šály. Patří k tradičnímu oblečení už od 1. století a je to prvek, co u Vietnamců, Thajců nebo Laosanů nespatříte. Dají se využít na mnoho způsobů jako třeba i ochrana před sluncem, hamaka pro malé děti, ručník nebo sarong. V rámci trhu probíhají každé sobotní večery představení tradičních tanců.

Pro tradiční turistické suvenýry a trička a kalhoty se slony je tu několik tržišť. Místňáci chodí ale nakupovat na Psar Char, kde seženete snad úplně všechno – snídani, salámy, sušené krevety, pražené cvrčky, ovozel, šperky, oblečení nebo suvenýry. Nechybí tu ani pepř z oblasti Kampot, který je prý nejlepší na světě!

Chybí mi to, když jdu na trh a prodavačky na mě pokřikují: Samsink lejdy?“ A to, jak se dohadujeme o ceně a ony pak nakonec zlevní s tím, že jsme teda kamarádky, takže já to dostanu za lepší cenu 😀

Pobyt v Kambodži se nakonec ukázal jako skvěle naplánovaný. Nejdříve poznávání a relax a následně úžasný jógový pobyt. Kambodža mi zůstane v srdci hodně dlouho!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *