Asie Thajsko

Mé měsíční thajské ostrovní dobrodružství: Ko Pha Ngan, Ao Nang, Phi Phi, Ko Lanta, Ko Lipe

Ani ne po měsíci v Thajsku jsem si říkala, zda žádat o dvouměsíční vízum mělo vůbec cenu. Nakonec jsem tu u moře strávila téměř měsíc a moc mě to nakonec bavilo. Pořádná opalovačka proběhla ale jen párkrát, spíše mě tu těšilo jezdit na skútru křížem krážem a poznávat zákoutí a jedinečnosti jednotlivých míst.

Svoje přímořské putování jsem začala na severu na Ko Pha Ngan, pokračovala na jih do Ao Nang, Phi Phi, Ko Lanta a Ko Lipe, přičemž jsem si udělala ještě výlety do města Phuket a Khao Sok národního parku.

Ko Pha Ngan

Tento pátý největší thajský ostrov se nám po tom, co jsme se Zuzkou opustily Chiang Mai, měl stát naším vánočním zastavením. Dost dlouho nám trvalo než jsme ostrov, kde Štědrý den strávíme, vybraly. Nakonec padla volba na Ko Pha Ngan v thajském zálivu. Jeden z důvodů byl ten, že letenky z Chiang Mai do blízkého Surat Thani byly nejlevnější. Lákala nás ale také atmosféra části ostrova. Ko Pha Ngan je známý jako party ostrov, na jihu se totiž konají Full Moon party každý úplněk, které navštěvuje až 30 000 lidí. Sever je naopak klidný, jsou tu krásné a divoké pláže a cvičí se tu jóga, protože je ostrov považován za spirituální místo, což v Thajsku automaticky znamená, že tu budou i dobrá bistra se zdravou stravou.

Byl to ale také trochu risk. Obecně se sem totiž jezdí až po Novém roce, kdy je tu počasí stabilnější a méně deštivé. My nakonec měly štěstí a ze 7 strávených dnů byly zachmuřené jen 2.

Říká se, že prvními přistěhovalci na ostrov byli muslimští mořští cikáni. V historii se tu těžil cín, ale dnes je hlavním odvětvím cestovní ruch, ačkoliv rybářství a zpracování kokosu se tu zachovalo. Polovinu ostrova zaujímá národní park, je to rozsáhlý a nedotčený deštný prales. Ostrov turisté objevili na počátku 80. let.

Náš příjezd na ostrov byl ale trochu dramatický, za což mohly aktuální povětrnostní podmínky. Vítr v kombinaci s vlnami proměnil jízdu z přístavu v horskou dráhu, na které je ale člověk nedobrovolně. Jakmile jsem viděla členy posádky rozdávat pytlíky, bylo mi jasné, o co tu jde. Zanedlouho se loď proměnila ve vomit comet (zvracící kometu). První lidé to tam začali posílat po asi čtvrthodině jízdy a další se přidávali. Sea sickness si nevybírá. Loď jela něco přes hodinu na ostrov Ko Samui a pak ještě téměř další hodinu na Pha Ngan. Trochu jsme si nadávaly, že jsme si raději nevybraly bližší Samui, ale cestu jsme nakonec přežily i my. A to díky šňupání mentolového oleje, poslouchání motivační hudby, ignorace okolí a pohupování se v rytmu vln. Někde i radí, že se máte dívat na horizont, že je stabilní. Ale to moc nechápu, jak jde provést, když loď skáče nahoru dolů a ze strany na stranu.

Je tedy jasné, že po brzkém vstávání, letu, cestě autobusem, lodí a tuk tukem jsme byly trochu vyhoukané. Naštěstí to ale spravil mango prosecco drink z podniku Locco´s nedaleko našeho ubytování. Spřátelilly jsme se s managerem restaurace Luigim a na blížící se Štědrý den si poručily rybu. Je tu na ostrově obecně hodně Evropanů, mají tu ubytování nebo bistra, a je tu také mnoho ruských turistů.

A co jsme na ostrove prováděly? Vlastně skoro vůbec nic, od toho tady ta část dovolené byla. Drandily jsme na skútru, objevovaly místní gastronomii, slunily se atd.

Naše domovská pláž Haad Yao..
..občas vypadala..
..jakoby tam chcípl pes.

Jak jsem zmínila, je sever ostrova klidný a bez návalu turistů. Chtěly jsme to vidět na vlastní oči, a tak tam vyrazily na skútru. Původně jsme měly namířeno až na Bottle Beach, kam se ale dá dostat jen lodí z Chaloklum. Místní na nás koukaly, jak na blázny, prý v tomhle počasí lodě vůbec nejezdí, my bychom se ale po zkušenosti s naším příjezdem nedivily ničemu 😀

Naštěstí nám ale poradily, že se máme jet podívat na pláž Haad Khom a do té jsme se zamilovaly. Divoké a čisté moře, krásný písek a nikde nikdo.

Odpoledne jsme ještě zakotvily na pláži Mae Haad a v baru Three Sixty Bar, odkud je výhled na ostrov Ko Ma, na který lze při nízké hladině moře dojít pěšky. Je tu pěkně vidět i potkávání dvou proudů moře.

I na Ko Pha Nganu se dá pařit v klidnějším rytmu, my se byly podívat na thajské rasta party, kde prodávali i takové speciální koláčky.

No a to bychom nebyly my, aniž bychom neprozkoumaly místní gastro scénu. Opět u nás zvítězil street food market v Thong Sala.

Také jsme si tu zorganizovaly mini filmový festival snímků z Thajska. Takže nejdříve Pláž s Leonardem, Pařba v Bangkoku a Bridget Jonesová – S rozumem v koncích. Nesměla chybět ale Láska nebeská, klasická vánoční pohádka.

Thajský Štědrý den v kostce.

Ko Pha Ngan byl super a díky tomu, ze jsme tam nebyly v sezóně, nebylo tam tolik lidí. Na druhou stranu na některých plážích se přes poledne v době přílivu nedalo slunit, protože voda dosahovala až k okraji pláže.

Děkovaly jsme matce přírodě, že cesta lodí zpět byla poklidná. Pak už jsem se ale vydala zase na dráhu solo cestovatelky, protože Zuzka odletěla do Bangkoku a následně do ČR.

Ao Nang

Další moje zásadní rozhodnutí bylo, kde strávím Silvestr. Měl to být můj první konec roku na pláži a zároveň daleko od všech blízkých. Takže jsem chtěla najít místo, kde je dobrá atmosféra a kde mám šanci potkat nějaké další cestovatele. Přesunula jsem se na jih blízko známého Krabi do Ao Nang a to hlavně proto, že jsem se dočetla, že stejně jako v Chiang Mai se tu o novoroční půlnoci vypouštějí čínské lampiony štěstí.

Samo městečko je spíše turistická enkláva a hlavní pláž, ze které jezdí tradiční lodě s „dlouhým krkem“ na ostrovy, bývá odpoledne už hodně rušná a moře nic moc.

Ale hned místo jen 10 minut lodí odsud je překrásné. Na Railay pláži se dá i přespat, ale většina lidí sem jezdí na otočku. Vyrazila jsem sem hned ráno první lodí a vyplatilo se, protože tu ještě nikdo nebyl a moře mělo nádhernou barvu. Railay je také vyhlášena mezi lezci, takže jich tu na každé vhodné skále viselo hned několik.

Já se po pravdě zrovna nacházela trochu v antisocial náladě, ale jak už teď vím, brzy mě z toho vždy někdo vyvede, aniž bych sama aktivně hledala. Takto jsem se hned na lodi seznámila s Nicolasem z Chile, co cestuje po celém světě a dal mi spoustu tipů na moje další putování (třeba že malajský ostrov Langkawi je duty free a mají tam levný Guiness). Na cestě zpět jsem se zase dala do řeči s klukama z Bahrajnu a Turecka, co studují v Kuala Lumpur.

Z Ao Nang je ještě oblíbený výlet po dalších ostrovech nebo do vnitrozemí do průzračných jezírek a slaných horkých pramenů spring nebo treky. Jelikož se ale blížil Silvestr, všude byly mraky lidí, tak jsem si to nechala na příště. Uvažovala jsem si sice o treku na Tubkaek, ale samotné se mi nechtělo. Občas si říkám, kéž bych byla solo cestovatel muž, pak bych nějaké sama nesama a bezpečí úplně neřešila.

Jeden den jsem si dala ranní lekci jógy na pobřeží a na Silvestra jsem si dala výzvu v podobě zdolání 1237 schodů, co vedou k chrámu s názvem Tiger Cave. Byl založen v roce 1975, kdy tu jeden mnich meditoval v jeskyni a viděl kolem tygry. Také v jeskyni jsou tygří stopy vidět. V jednom úseku cesty se tu koncentrují opice, které jsou pěkně drzé. Já se je vždy snažím ignorovat, ale jedné jsem se evidentně líbila, skočila na mě a uvelebila se mi na batohu za krkem.

No a Silvestr? V půlnoci jsem stála v moři a jako puk koukala na ohňostroj a stovky lampionu štěstí na nebi. A pak ještě jednou skvělou náhodou se hned brzy ráno ocitla na Railay beach, která byla 1.1. jako vymetená. Není lepší místo pro novoroční koupačku!

Phi Phi

Původně jsem nepočítala s tím, že bych se sem vůbec podívala, ale ostrovy Phi Phi leží na půli cesty do mé další stanice, tak jsem se tu na noc zastavila. Hlavní vesnice na Ko Phi Phi Don, což je malý ostrov, je jen party a nejdražší místo, co jsem v Thajsku navštívila, a pláž je nechutná. Fireshow večer byla úžasná, pak už se to ale začalo zvrhávat. Určitě jsou tu ale na ostrově i místa a ubytování, kde je krásně a klidně, ale já už bookovala pozdě a moc možností nebylo.

Phi Phi Don byl původně osídlen muslimskými rybáři kolem 1940 a později se z něj stala kokosová plantáž.

Mým hlavním cílem tu byla ale zátoka Maya na vedlejším ostrově Ko Phi Phi Lee, kde se natáčel film Pláž. Vlastně celé Phi Phi se proslavily právě díky filmu. Ačkoliv se na filmaře snesla také kritika, protože prý zničili prostředí na ostrově. Tsunami v roce 2004 zničilo skoro veškerou infrastrukturu na ostrově.

Chtěla jsem ale utéci davům turistů, takže jsem si zamluvila ranní tour po nejhezčích místech na ostrově Ko Phi Phi Lee. Maya byla krásná, ráno se nad kopcem postupně objevovalo slunce, byl zrovna příliv a na pláži krásná voda a písek.

Hned po úsvitu.
Maya zátoka.
Realita a desítky turistů.
Další místo tour, kde myslím, že moře přibarvují 🙂

Ko Lanta

Odpoledne po tour na Phi Phi už mi jela loď na další ostrov Ko Lanta, kam cesta trvala jen kolem hodiny. Na lodi jsem potkala skupinu kluků z Cisternina, což je malé městečko v Apulii, kde jsem loni cestovala. Nevěřili mi, když jsem jim ukazovala fotky a vyprávěla, jak jsem si dala k obědu tradiční specialitu bombettu.

Long Beach (Had Phra Ae) je dlouhá 4 km a má nejhezčí bílý písek na ostrově.

Bydlela jsem tu pár minut od dlouhé pláže Long Beach v hostelu s názvem Hub of Joys. Nejenže je tu milý a ochotný personál, ale evidentně hostel přitahuje i skvělé cestovatele. Tak jsem tu potkala milou Česku Nikolu, se kterou jsme na večeři ve společnosti Britky a Američanky rozebíraly prospěšnost piva pro zdraví. Když jsme pak říkaly, jak babičky na Moravě pijí k snídani slivovici, vypadaly cizinky, že neví, co si o nás myslet. Potkala jsem i Rohita z Kalifornie, jehož mamka sleduje Ammu, se kterou jsem se setkala v Kambodži, holky z Kanady, Pascala z Rakouska, co má také rád deep house, Paula z Finska, hudebníka a milovníka moderní architektury, Tobiase z Německa, se kterým jsme rozebírali rozdíly mezi Gábinou Koukalovou a Laurou Dahlmeier, holky z Finska, co rozuměly hokeji nejlépe ze všech atd.

Ko Lantu tvoří 2 ostrovy, větší je Ko Lanta Yau a menší Ko Lanta Noi, společně s 50 malými ostrovy tvoří Mu Ko Lanta národní park. Ostrov je domovem tří kulturních skupin. ChaoLay (mořští cikáni) přišli přibližně před 500 lety z území dnešní Indonésie, Muslimové před 300 lety a Číňané před 200 lety.

Ostrov objevili baťůžkáři a skandinávští turisté v 80. letech a severský vliv je tu stále cítit, takže v pekárnách tu můžete narazit na klasické švédské skořicové koláčky.

Princeznovský skútr musí ladit s barvou vašich nehtů.

Mojí úplně nejoblíbenější činností na ostrově bylo ježdění na skútru. Moje nejmilejší trasa vedla podél západního pobřeží a pláží na jih k Bamboo Bay a národnímu parku, byla kopcovitá a s mnoha zatáčkami. Ale zajímavá byla i část ostrova s názvem Lanta Noi. Tady byly jen malé vesničky a skoro žádní turisté. Není zde tolik turistických atrakcí, ale pokud chce někdo poznat, jak místní lidé opravdu žijí, tak sem musí zajet. Po cestě narazíte na pěkné scenérie, rýžová políčka, vodní buvoly, plantáže atd. Na tento ostrov se dá dostat mostem nedaleko od Ban Saladan, kam jezdí trajekty z Phi Phi. Je to nejrušnější místo na ostrově, jezdí se sem do restaurací a za nákupy.

V Ban Saladan je sousedství s názvem Baan Toh Balew, kde žijí mořští cikáni.

Dámská rybářská seance na Ko Lanta Noi.
Kaučukové plantáže jsem poprvé viděla ve filmu Indočína a na Lantě je konečně viděla i na vlastní oči.
Malé mešity po cestě.
Rostou tu i mangrovy, kolem kterých můžete projíždět na kanoi nebo se jen tak procházet.
Opice…takže já tam nejdu 😀

Pláže

Nejkrásnější pláže tu najdete na západním pobřeží a všechny byly klidné a bez návalu turistů.

Pláž Bakantiang, která je krásně vidět z vyhlídkových restaurací.
Bamboo Bay hned před národním parkem.

Old Town

Staré město se nachází na východním pobřeží a je plné dřevěných domků, restaurací s výhledem na moře, Původní přístav čínských a arabských obchodníků je i dnes nejvýznamnějším historickým bodem na ostrově. Bývalo to obchodní centrum, než tuto úlohu převzal Ban Saladan.

Freedom bar

Podobně jako na Ko Phanganu na se Lante střídají bary v organizaci párties, takže v sobotu je party ve Freedom baru, v neděli v Mushroom baru atd. Freedom bar legendární a kromě drinku si tu můžete dát i tetování a pozorovat při tom party v plném proudu. Nejčastěji v Thajsku kromě klasického natrefíte i na tzv. Bamboo tetování. Vzniklo před 3000 lety během khmerského období, v Thajsku začalo v budhistických klášterech, kde starší mniši tetovali ty mladší, aby se na nich uchovali náboženské texty.

Jelikož jsem nebyla na Ko Phanganu na Full Moon Party, dala jsem si alespoň Half Moon party ve Freedom baru 😀

Lanta toho ale nabízí ještě více, jsou tu jeskyně, vodopády, záchytné stanice pro zvířata a školy (opice, hadi, sloni), ale otázkou je, jak se tu s nimi zachází. Na Lantu se jezdí i za šnorchlováním a potápěním. A je to prý nejvíce jógový ostrov v Thajsku, tak i já jsem zkusila lekci v Nakara resort.

Tyhle masáže s výhledem na moře jsou fakt příšerný!

Poslední den na ostrově jsem zakončila meditací na pláži s učitelkou jógy Vivien z Nakara resort a pozorovala při tom západ slunce. Tento ostrov mi přirostl k srdci a z těch co jsem navštívila, byl asi můj nejoblíbenější.

Do třetice jsem se tu viděla s kluky z Corku z Irska, které jsem potkala už v Ao Nang a na Phi Phi. Připomněli mi, že příští rok mám 10 let od svého Erasmu v Dublinu, takže už vím, kam jedu příští rok na dovolenou 😀

Ko Lipe

Už jen hodinu lodí od Malajsie se nachází malý ostrov Ko Lipe. Já jsem si jej vybrala jako moji úplně poslední thajskou štaci a musím říci, že lépe jsem si vybrat nemohla. Ostrovu se totiž přezdívá Maledivy Thajska a je pravda, že jakmile jsem tam přijížděla a viděla neskutečně průzračnou vodu musela jsme uznat, že takto podobně budou Maledivy asi také vypadat.

Ko Lipe je součástí Národního parku Tarutao. Tarutao je ostrov trochu větší, ale s menší infrastrukturou, prý je fajn si tam pronajmout stan a spát na pláži. Lipe je ostrov maličký, takže skútr tady vůbec nepotřebujete, ale pro ty lenivé tu taxi funguje. A jak je krásný, tak je i klidný, nedá se to srovnat třeba s party Phi Phi. Jezdí sem hodně španělsky mluvících turistů. Přijíždí se sem na pláž Pattaya, která je se severem ostrova a pláží Sunrise beach spojena s jedinou živou ulicí tzv. Walking street (ta je ale přes den, kdy všichni vyrážejí šnorchlovat, úplně mrtvá).

Lipe je zajímavé tím, jaká komunita tu žije. Jedná se o mořské cikány (sea gypsies) Urak Lawoi. Stále tu žijí tradičním životem a mluví jazykem podobným malajskému, co je ale ovlivněn thajským jazykem.

Jak jsem dorazila zjistila jsem, že se následující den koná akce organizace Trash Hero. Sešlo se nás kolem 45 lidí a typické lodě nás odvezly na východní část ostrova Ko Adang, kde jsme téměř 2 hodiny sbírali odpadky. Nechápala jsem, jak se některé věci mohly na ostrově vůbec objevit, občas to vypadalo, že tam někdo vysypal celou koupelnu. Vláda prý organizaci vůbec nepodporuje, což je smutné, každopádně si myslím, že by bylo třeba zapracovat na edukaci.

Na Lipe jsem si těšila, protože jsem tu chtěla jet šnorchlovat. A stálo to za to!

První den jsem s milou Sarou z Langkawi, co jsem potkala na hostelu a Trash hero akci, absolvovala soukromou večerní tour po pár místech. Začali jsme na místě, kde byly přenádherné rybky, pokračovali ke korálům, na západ slunce a vrvcholem toho bylo plavání s planktonem. Sice to nebylo jak na obrázku, že by kolem vás všude svítil.., ale když jsem ve vodě kolem sebe máchala rukama a nohama a viděla blikající tečky, připadala jsem si šťastná jako blecha.

 

Další výlet, na který jsem jela, byl skoro celodenní. Opět jsme navštívili několik šnorchlovacích spotů, kamenných útvarů, ostrov s opicemi, velmi zajímavou kamínkovou pláž (s kontakními rohovci) a stejně jako den předem i místo s korály. Akorát jsme tu byli kolem 3 odpoledne, kdy tu bylo narváno, takže den předem  jsem si korály užila daleko více.

A jak jsem se s Thajskem rozloučila? Stylově na pláži se západem slunce, který se hodně povedl a následným koktejlem Mai Tai v Maya baru, kde jsem viděla úplně nejlepší fotku krále.

A co mě čekalo po Thajsku? Přejezd lodí na ostrov Langkawi a počátek mého malajského dobrodružství.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *